Článek III-266
1. Unie vyvíjí společnou politiku týkající se azylu, podpůrné ochrany a dočasné ochrany s cílem poskytnout každému státnímu příslušníkovi třetí země, který potřebuje mezinárodní ochranu, přiměřený status a zajistit dodržování zásady nenavracení. Tato politika musí být v souladu s Ženevskou úmluvou ze dne 28. července 1951 a Protokolem ze dne 31. ledna 1967 o právním postavení uprchlíků a s ostatními příslušnými smlouvami.
2. Pro účely odstavce 1 evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví opatření týkající se společného evropského azylového systému, který obsahuje
a) jednotný azylový status pro státní příslušníky třetích zemí platný v celé Unii;
b) jednotný status podpůrné ochrany pro státní příslušníky třetích zemí, kteří, aniž by získali evropský azyl, potřebují mezinárodní ochranu;
c) společný režim dočasné ochrany vysídlených osob v případě hromadného přílivu;
d) společný postup pro udělování a odnímání jednotného azylového statusu nebo statusu doplňkové ochrany;
e) kritéria a mechanismy pro určení členského státu odpovědného za posouzení žádosti o azyl nebo doplňkovou ochranu;
f) normy týkající se podmínek pro přijímání žadatelů o azyl nebo podpůrnou ochranu;
g) partnerství a spolupráci se třetími zeměmi pro zvládání přílivů osob žádajících o azyl nebo podpůrnou či dočasnou ochranu.
3. Ocitnou-li se jeden nebo více členských států ve stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí, může Rada na návrh Komise přijmout evropská nařízení nebo rozhodnutí o dočasných opatřeních ve prospěch dotyčných členských států. Rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.