Článek III-233
1. Politika Unie v oblasti životního prostředí přispívá k sledování těchto cílů:
a) udržování, ochrana a zlepšování kvality životního prostředí,
b) ochrana lidského zdraví,
c) obezřetné a racionální využívání přírodních zdrojů,
d) podpora opatření na mezinárodní úrovni, čelících regionálním a celosvětovým problémům životního prostředí.
2. Politika Unie v oblasti životního prostředí je zaměřena na vysokou úroveň ochrany, přičemž přihlíží k rozdílné situaci v jednotlivých regionech Unie. Je založena na zásadách předběžné opatrnosti a prevence, odvracení ohrožení životního prostředí především u zdroje a na zásadě „znečišťovatel platí“.
V této souvislosti obsahují harmonizační opatření odpovídající požadavkům ochrany životního prostředí popřípadě ochrannou doložku, na základě které jsou členské státy oprávněny přijmout z mimoekonomických důvodů ochrany životního prostředí dočasná opatření podléhající kontrolnímu procesu Unie.
3. Při přípravě politiky v oblasti životního prostředí přihlédne Unie k
a) dostupným vědeckým a technickým údajům,
b) podmínkám životního prostředí v různých regionech Unie,
c) možnému prospěchu a nákladům plynoucím z činnosti nebo nečinnosti,
d) hospodářskému a sociálnímu rozvoji Unie jako celku a vyváženému rozvoji jejích regionů.
4. V rámci svých pravomocí spolupracují Unie a členské státy se třetími zeměmi a s příslušnými mezinárodními organizacemi. Podrobnosti spolupráce Unie mohou být předmětem dohod mezi Unií a dotyčnými třetími stranami.
Prvním pododstavcem není dotčena pravomoc členských států jednat v mezinárodních orgánech a uzavírat mezinárodní smlouvy.