Článek III-197
1. Členské státy, o kterých Rada nerozhodla, že splňují nezbytné podmínky pro přijetí eura, jsou dále označovány jako „členské státy, na které se vztahuje výjimka“.
2. Na členské státy, na které se vztahuje výjimka, se nepoužijí tato ustanovení Ústavy:
a) přijetí těch částí hlavních směrů hospodářských politik, které se obecně týkají eurozóny (čl. III-179 odst. 2);
b) donucovací opatření k nápravě nadměrných schodků (čl. III-184 odst. 9 a 10);
c) cíle a úkoly Evropského systému centrálních bank (čl. III-185 odst. 1, 2, 3 a 5);
d) vydávání eura (článek III-186);
e) akty Evropské centrální banky (článek III-190);
f) opatření týkající se užívání eura (článek III-191);
g) měnové dohody a další opatření vztahující se ke kurzové politice (článek III-326);
h) jmenování členů Výkonné rady Evropské centrální banky (čl. III-382 odst. 2);
i) evropská rozhodnutí stanovící společné postoje k otázkám, které mají zvláštní význam pro hospodářskou a měnovou unii v rámci příslušných mezinárodních finančních institucí a konferencí (čl. III-196 odst. 1);
j) opatření pro zajištění jednotného zastoupení v rámci mezinárodních finančních institucí a konferencí (čl. III-196 odst. 2).
V článcích uvedených v písmenech a) až j) se tedy pojmem „členské státy“ rozumí členské státy, jejichž měnou je euro.
3. Podle kapitoly IX statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky jsou členské státy, na které se vztahuje výjimka, a jejich národní centrální banky vyňaty z práv a povinností v rámci Evropského systému centrálních bank.
4. Hlasovací práva členů Rady zastupujících členské státy, na které se vztahuje výjimka, se pozastavují tehdy, jestliže Rada přijímá opatření podle článků vyjmenovaných v odstavci 2 a v těchto případech:
a) doporučení podávaná členských státům, jejichž měnou je euro, v rámci mnohostranného dohledu, včetně programů stability a varování (čl. III-179 odst. 4);
b) opatření týkající se nadměrných schodků u členských států, jejichž měnou je euro (čl. III-184 odst. 6, 7, 8 a 11).
Kvalifikovaná většina je vymezena jako nejméně 55 % ostatních členů Rady zastupujících členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva zúčastněných členských států.
Blokační menšinu musí tvořit nejméně tolik těchto ostatních členů Rady, kolik jich zastupuje nejméně 35 % obyvatelstva zúčastněných členských států, a ještě jeden člen, jinak se kvalifikovaná většina považuje za dosaženou.